Pověsti

O založení hradu

Vypravuje se, že majitel a zakladatel hradu nechtěl, aby řemeslníci a dělníci znali tajnosti, na nichž pracovali. Sezval je do krčmy a tu poručil zapálit. Všichni uhořeli.

Jak ho nazvat

Když zakladatel hradu práce ukončil, přemýšlel o tom, jak by hrad nazval. Vyhlížel nad lesy a vidí, že se blíží velký dravý pták. Přiletěl a usedl na hradby. Byl to orel. Protože přiletěl nejprv tento litý dravec, dostal hrad jméno Litice.

Strašidlo na hradě

Poustevník, bydlící na hradě, sedával večer sám v dolní bráně. Nemíval nouzi. Nábožní lidé nosili mu vejce, máslo, chleba, takže byl vždy dostatečně zásoben. Zálibu v pořádku neměl. Nasvědčovala tomu veliká kupa slupek z vajec u ohniště. Kocour, který s ním samotu sdílel, lekl se jednou čehosi a seskočil náhle, až dopadl na hromadu slupek, že se s práskotem rozletěly. Poustevník vyběhnuv, utíkal do vsi s křikem: „Lidé pomozte, strašidlo“. Několik lidí vrátilo se s ním do hradu. Uklidnil se, když mu vysvětlili, co je příčinou jeho strachu.

O „mordýřském“ dole

Na jihovýchodní části chlumu je malé údolíčko. Nepatrný potůček stéká tudy do Orlice. V létě tam roste hodně jahod. Je tomu dávno, když v těch místech dvě ženy žaly trávu na pasece. Nepohodly se, došlo mezi nimi k tak prudké hádce a rvačce, že se těžce pobodaly kosičkami, až bez pomoci v tomto odlehlém místě vykrvácely. Podnes se tam říká „mordýřský důl“.

Dědek a babka

Údolí v Liticích je rozmanité. Východně od obce, tam, kde začíná řeka prudce se řítit, ční na pravém břehu pod strání Chlumu strmá a vysoká skála zvaná „Dědek“. Za řekou na Kletné jest v lese skryta nižší skála, již říkají „Babka“. Vypravuje se, že až se ty dvě skály sejdou, bude konec světa.

Poklad na Liticích

O každém hradě se vypravuje, že skrývá poklady. Na Liticích je prý skryto 12 zlatých apoštolů. Na Kletné, asi tam, kde u tunelu stojí dnes strážní domek, žil kdysi nějaký čas poustevník. Dosud se tomu lesu říká „na poustevníku“. Později objevil se na hradě, kde se trvale usadil. V tehdejší době s úctou hleděli k tomuto zbožnému muži, neptajíce se odkud přišel. Ten usilovně hledal domnělý poklad. Pozdě do noci slýchávali lidé temné údery motyky. Z hradní studně 90 metrů hluboké s velkým namáháním vodu vyčerpal. To bylo roku 1774. Vytáhl však jen jakési brnění a kamenné koule, jaké se na hrad vrhaly při obléhání. Rozmrzen marným úsilím, v nezkrotné touze po zlatě, vyškrábal zlato z nápisů a erbů na přední bráně. Pak zmizel a nikdo nevěděl kam. Pustnoucí hrad nelítostnou rukou ničil. Co bylo zachovalého a cenného, hleděl užíti pro sebe.

Poklad

Na Sokolovské stráni stával prý klášter, v němž měli 12 stříbrných soch apoštolů a zlatou sochu Ježíšovu. Pak ale zpustl, že nebylo po něm památky. Kopec zarostl lesem. Jednou tam dělníci káceli. Po poledni uviděl jeden drvoštěp kámen s kruhem zadělaným. Běžel honem pro ostatní, aby se podívali na tuto zde nevídanou věc. Přišli, ale kámen nenašli. Vše bylo zarostlé jako dříve.

Kletná

Nepřátelé často pustošili českou zemi. Jednou Matyáš vnikl s vojskem hluboko do Čech. Obléhal i Litice, domnívaje se, že se zmocní značného pokladu. Marné bylo úsilí Uhrů stéci hradby. Kam nemohli moci, chtěli se dostat lstí. Na kraji lesa pod kopcem bydlela v chaloupce stařičká matka se synem. Toho zlákal třpyt zlata. Pověděl Uhrům o jedné tajné chodbě, jež vedla do hradu. Matka proklela zrádného syna. Od toho prý pochází slovo Kletná.

Královská splž

Svahy Chlumu jsou neobyčejně prudké. Pokud se nelámala žula, byl naproti nádraží viditelný lesní průsek dolů k řece. Říkalo se mu „královská splž“. Dnes je zarostlá stromovím, ač staří říkali, že nikdy nezaroste. Král Jiří vracel se jednou spěšně na Litice. Zajížděti si nechtěl. Po prudké stráni nemohl ovšem sejíti, nebyť na krkolomnou cestu zvyklý. Sloužící nalámali několik větví a krále na  nich bezpečně svezli dolů. Proto se říká „královská splž“.

Jiná pověst o „splži“ – mladý bubeník oblíbil si dceru z rodu královského. Poněvadž bylo jejich sňatku bráněno, uprchli společně a zakoupili se na Liticích, kdež šťastně žili. Král hledal svou nehodnou dceru, dojel s družinou na Chlum, kde zaslechli hukot vody. Po srázném svahu nebylo snadné dojíti k řece. Král usedl na nalámané větve a sluhové jej pohodlně svezli dolů. Zvěděv, že na hradě žije jeho dcera, zahořel pomstou. Dal se však dvěma synáčky uprositi. Bubeníka povýšil do stavu šlechtického a do erbu mu dal buben. Odtud páni z Bubna.

Přezdívka přežila

V Bohousové se vypráví, že když J. A. Komenský odešel z vlasti, odešla s ním ze zdejší vsi většina obyvatel. Obec tehdy patřila k brandýskému panství. Protože pustla, Karel starší ze Žerotína sem dosadil nové obyvatele z Brandýsa a okolí. U jednoho jména se udržela přezdívka – šve Josef Matouš „dobrovodský“, protože pocházel z Dobré Vody u Brandýsa.

Válečný  les

Podél řeky Divoké Orlice od helvíkovického dvora Popluží (říká se, že tady byla původně tvrz, nebo hrádek) k Bohousové vede stará cesta, při které stojí pískovcový kamenný kříž s vytesaným mečem špicí dolů. Pověst říká, že zde došlo k boji mezi českým vojskem pod vedením manželky Jiřího z Poděbrad Johany a vojskem uherského krále Matyáše, který obléhal Litice, kde byly ukryty korunovační klenoty. Vojsko Matyáše čítalo 1600 mužů a bylo poraženo. Toto se událo v roce 1470. Na paměť padlých byl postavem kříž. Těmto místům se říká „Kriegwaldy“ (válečná les). V minulosti zde byly údajně nalézány pozůstatky vojáků.

Masaryk a Fontána

Hynkově hospodě v Záchlumí se říkalo „U Jáchyma“, protože jakýsi předek byl Jáchym. Když potom starý Hynek přijel v roce 1895 z pražské výstavy, stále bájil o „Křižíkově fontáně“. Studenti mu napsali na hospodu „U Fontány“, to se vžilo až dodneška. V sousední vesnici Rybná nad Zdobnicí (tehdy Německá Rybná) se hostinský Hynek setkal s prezidentem Masarykem. Brzy potom se hostinský vydal do Prahy projednat s prezidentem nějakou neodkladnou záležitost. Přesto si dal záležet na ustrojení, nechtěla ho stráž na chodbě dále pustit. Po chvilce dohadování ho Masaryk poznal po hlase a volal: „Fontáno, pojď dál“.